Kapr Bohouš a ztracený dárek
VLEVO ×11 · VPRAVO ×11 · asi 3 min čtení
Na Štědrý den ráno plaval ve vaně u Novákových kapr Bohouš. Plaval ← doleva, pak doprava →, pak zase ← doleva. Byl to velmi zvědavý kapr. Celý den poslouchal, jak se v kuchyni peče cukroví, jak táta zdobí stromeček a jak děti, Anička a Vojta, počítají hodiny do večera.
Odpoledne se Anička přišla do koupelny podívat. „Bohouši, neviděl jsi můj dárek pro babičku? Byl tady na pračce!“ Bohouš se otočil ← doleva, pak doprava →, a vystrčil hlavu z vody, jako by chtěl něco říct.
Vojta se rozhlédl ← vlevo: jen ručníky. Rozhlédl se vpravo →: jen kartáček na zuby a gumová kachnička. „Možná ho vzal kocour Mourek,“ řekl. „Ten bere všechno, co se třpytí.“
Děti se vydaly hledat. V kuchyni maminka zrovna krájela vánočku. „Mourek? Běžel ← doleva, do obýváku,“ řekla. „Nebo doprava →, do spíže? Měla jsem plné ruce těsta.“ Děti tedy zkusily obojí: Anička šla ← doleva, Vojta doprava →.
V obýváku pod stromečkem, ← vlevo i vpravo →, ležely jen prázdné krabice od ozdob. Ve spíži voněly vanilkové rohlíčky, ale Mourek nikde. Pak děti uslyšely z koupelny šplouchnutí. Velké šplouchnutí.
Utíkaly zpátky: ← doleva kolem kuchyně, doprava → kolem botníku, a ještě jednou ← doleva. Ve dveřích koupelny seděl Mourek a mokrou tlapkou ukazoval na vanu. Na hladině, vpravo → vedle kapra, plavala malá krabička s mašlí!
„Mourek ho chtěl schovat, ale shodil ho do vody!“ zasmála se Anička. Bohouš krabičku jemně šťouchl hlavou, poslal ji ← doleva, pak doprava →, až doplula ke kraji vany. Vojta ji chytil pravou → rukou, Anička podržela ručník v ← levé a dárek byl zachráněný. Naštěstí byl dobře zabalený.
Ten večer se u Novákových rozdávaly dárky od Ježíška a Mourek seděl vpravo → u stromečku, jako by o ničem nevěděl. A Bohouš? Ten se po svátcích vrátil do rybníka, aby mohl ostatním kaprům povídat, jaké jsou to Vánoce.
A tady příběh končí. Teď všichni rozbalí dárky, které drží v rukou!
Klíč od skříně s dárky
VLEVO ×15 · VPRAVO ×14 · asi 3 min čtení
Ve firmě Sněhová vločka byl poslední pracovní den před Vánocemi a v zasedačce se chystal firemní večírek. Na stole ← vlevo voněl bramborový salát, vpravo → vánočka a pět druhů cukroví. Dárky pro Secret Santu byly bezpečně zamčené ve velké skříni. Bezpečně – až moc bezpečně. Klíč totiž zmizel.
„Měl ho Honza z IT,“ řekla Jana z účtárny. Honza zvedl ← levou ruku, pak pravou → a nakonec obě. „Mám ruce prázdné. Ale někam jsem ho položil. Buď ← vlevo od monitoru, nebo vpravo →. Určitě u nějakého monitoru.“
Šéfová Petra rozdělila úkoly. Ukázala ← levou rukou ke dveřím a pravou → k oknu. „Účtárna hledá ← vlevo na chodbě, obchod vpravo →. IT prohledá všechny monitory. A kdo zbude, hlídá cukroví.“
Účtárna šla ← doleva a našla v kuchyňce čtyři hrnky, zapomenutý deštník a kaktus, který někdo zalévá příliš často. Obchod šel doprava → a našel tiskárnu, ve které se zasekl papír už v listopadu. Honza obešel všechny monitory ← zleva i zprava →, ale klíč nikde.
Pak si Jana všimla, že vánočka na stole má zvláštní hrbol. „Kdo pekl tuhle vánočku?“ zeptala se. Všichni se podívali ← doleva, kde seděl Honza. Honza se podíval doprava →, pak zase ← doleva, jako by tam někdo byl. „No… já,“ přiznal. „Ráno. Klíč jsem měl v kapse od zástěry.“
Petra vzala nůž do pravé → ruky a vánočku přidržela ← levou. Opatrně ukrojila první plátek zprava →, pak druhý ← zleva… a ve třetím se zablýskl klíč. Celá zasedačka zatleskala a Honza se začervenal až po uši.
„To je nejdražší vánočka v historii firmy,“ řekla Petra. Klíčem otočila ← doleva – nic. Otočila doprava →, ještě jednou doprava →, a skříň se otevřela. Uvnitř byly všechny dárky, zabalené do barevného papíru a s cedulkami se jmény.
Pak se všichni posadili do velkého kruhu. Bramborový salát putoval ← doleva, cukroví doprava →, a vánočka – ta s klíčem – obešla celý kruh, protože každý chtěl ochutnat ten slavný kousek. Kaktus, který stál ← vlevo na parapetu, se tvářil spokojeně.
Petra se rozhlédla ← vlevo, rozhlédla se vpravo → a usmála se. „Děkuju všem za letošní rok. Bez vás by žádný dárek nedorazil včas. A Honzo – příští rok klíč nech v šuplíku.“
A tady náš příběh končí. Teď všichni rozbalí dárky, které drží v rukou!